Řecko 2005
Fotky najdete ve fotoalbu.
První část naší výpravy měla sraz 15. září v deset hodin večer před školou a nastoupila do autobusu značky Volvo. Ve 22.15 hodin jsme vyrazili na první část téměř 1800 kilometrů dlouhé cesty Praha - České Budějovice - Vídeň - Budapešť - Srbsko - Makedonie - Řecko, poloostrov Kassandra, letovisko Pefkochori. Další část vyjížděla karosou o půlnoci po trase Praha - Brno - Bratislava - Budapešť, kde se oba autobusy setkaly, a dále už jely společně.
Cesta byla dlouhá, ale v sobotu ráno jsme konečně dojeli k hotelu Kopsis - našemu bydlišti pro příštích sedm dní. Bílá dvoupatrová budova hotelu stála uprostřed zahrady plné exotických stromů a keřů. Obě patra hotelu byla dokola lemována prostornými balkony, v přízemí se nacházela recepce a toalety, hala se vstupem na krytou terasu, kde jsme snídali, obědvali a večeřeli. V prvním a druhém patře hotelu bylo celkem 24 pokojů, většinou čtyřlůžkových, každý pokoj měl vlastní předsíňku, koupelnu se sprchovým koutem a toaletou, balkon s plastovým nábytkem. Vybavení pokojů bylo nové a pěkné. Napravo od budovy hotelu byla umístěna travnatá hřiště na fotbal a volejbal, za nimi se uprostřed zeleně ukrýval hotelový bazén se sprchami, za budovou hotelu byla zahrada s lehátky a slunečníky a potom už jen krásná pláž a azurově modré Egejské moře.
Po příjezdu k hotelu jsme si vynesli zavazadla z autobusů na terasu před hotelem, převlékli se do plavek a vydali jsme se k moři. Už brzy dopoledne bylo opravdu teplo - více než 30 stupňů Celsia. Po poledni jsme se konečně mohli ubytovat. Jen čtyři pokoje neměly výhled na moře, ale nabízely naopak pohled do překrásných zahrad okolních vil. Horko nás však rychle vyhnalo z pokojů zpět na pláž, kde jsme si užívali moře až do večera. Po večeři jsme ještě stihli procházku do nejbližšího okolí a koupel v osvětleném bazénu, a potom už zvítězila únava a všichni šli bez protestů spát. Další den nás uvítal nádherným východem slunce, následovalo koupání, sbírání kamínků a mušliček, řádění v bazénu, míčové hry a stolní tenis. To vše jsme prokládali vycházkami do okolních městeček - jeden kilometr vzdáleného Pefkochori, kde bylo mnoho obchodů, cukráren, kavárniček i velkých supermarketů, a čtyři kilometry vzdáleného Chanioti, lázeňského centra s překrásným centrálním parkem a mnoha fontánami. Všude byla k dostání báječná zmrzlina a také oblíbený gyros. Naše večery obden zpestřovaly diskotéky v klimatizované hale hotelu.
Úterý většina z nás strávila na výletě pirátskou lodí. Nejprve jsme si prohlédli Želví ostrov, který z dálky opravdu vypadá jako obrovská želva odpočívající na hladině. Na tomto ostrově jsou chráněné oblasti a ostrov sám není lidmi obydlený. Potom jsme dopluli k zátoce na Sidonii, druhém výběžku Chalkidiki, cestou jsme na lodi ochutnali místní specialitu - zvláštně upravené maso s rýží. Konečně loď zakotvila, ale na písečnou pláž jsme museli po odvážném skoku z lodi sami doplavat a užili jsme zábavné odpoledne plné her a soutěží. Nakonec jsme v jedné z kouzelných zátok prožili "hodinu štěstí". Pokud snad nevíte, co to znamená, zajeďte si do Řecka a možná vás piráti vezmou také na výlet.
Noc po výletě nás zaskočila zuřivá bouře, která se protáhla až do poledne následujícího dne. Nad mořem byla dokonce vidět malá tornáda. Počasí toho dne nesvědčilo koupání, a tak jsme odpoledne zasvětili nákupům dárků. Ve čtvrtek se počasí umoudřilo a nám zbývaly poslední dva dny slastného koupání doplněného jízdou na nafukovací matraci a nafukovacím banánu, což byl teprve ten správný adrenalin.
Bohužel nastala sobota, den balení a odjezdu. I obloha byla spolu s námi smutná a Řecko se s námi rozloučilo drobným mrholením. Během dlouhé cesty domů jsme raději už začali plánovat, kterou evropskou zemi navštívíme za rok.